Knížka

PŘÍBĚH ZAČÍNÁ......

Vesmír je nekonečný a záhadný.

Obklopuje každou bytost, celý svět. Je zahalený tajemstvím a mnoho bytostí usiluje o to, aby toto tajemno alespoň trochu poodhalilo.

Z neznalosti a tajemna vesmíru vzniká mnoho dohadů a je inspirací pro mnohé umělce i neumětely.

Nabízí zapnout svoji fantazii a vymýšlet příběhy i pohádky.

Tak tedy......

Na jedné vzdálené planetě Demovizárii život plynul v tajemství času. Nikdy nikdo ji neviděl ani o ní neslyšel.

V myslích živoucích bytostí, ukrytá modrozeleným závojem života, plynul čas a život nepoznanou silou.

Na této planetě žily nebývalé bytosti. Silné, čestné a plné soucítění. Neměly to vůbec lehké. Když byly malé, hrály si jako mnohé bytosti ve vesmíru. Říkaly si Demčata a místo hraček si hrály s vůní, zvuky, barvami a dalšími zajímavými věcmi, které normální smrtelník neviděl, ale Demčata s nimi dokázala dělat nebývalé věci. Namíchat vůně tak, aby je rozveselily a rozdováděly. Zvuky rozdělit na radostné, škádlivé, pošťuchující nebo i odmlouvavé jim nedělalo žádné potíže. A barvy? Jé, s nimi se ale daly dělat věci! Obarvit mávnutím oka strom namodro? Není nic těžkého. Chceš kameny fialové? Lehké, než se otočíš. Vzduch okolo tebe růžový? Žádný problém. A nejkrásnější zábava byla s vodou. Panečku, to bylo něco! Chvíli duhová voda se v zátočině proměnila na vodu s pestrými puntíky. Od stříbřité vody se obarvili vodní živočichové a roztodivné rostliny. A hvězdičková voda plynula až do bílého údolí, které se ihned proměnilo ve třpytivou louku.

Když Demčata povyrostla, proměnila se v Demíky. Ti už na hry neměli čas. Získávali moudrost a učenost, kterou jim předávali dospělí. Teprve dospělí dostávali podle svých vlastností jména, která je od sebe odlišovala. Demíci měli tedy svoji školu, která ale byla úplně jiná, než na jakou jsou obyčejní lidé zvyklí. Neseděli v lavicích, ale učili se přijímat moudro tak, že plnili úkoly, které jim dospělí zadávali. Tak se učili životem. Někdy si pořádně natloukli nos, to když nedávali pozor a neposlouchali dospělé. Ale proto si to potom lépe pamatovali.

A když se Demíci vše naučili, dostali svoje vlastní jméno a putovali vesmírem po různých planetách. A na té planetě se pomocí svého moudra přeměnili úplně na stejné bytosti, aby se neodlišovali od bytostí, které tam žily.

A tak se v nekonečnosti vesmíru objevil Demo, který dostal jméno Rytíř života.

Byl vyzbrojený vším, co se na Demovizárii naučil. Těšil se na to, jak při své vesmírné pouti bude poznávat svět nebývalých bytostí a životních příběhů. Věděl, že jeho putování vůbec nebude lehké. Bude muset překonávat různé lstivé nástrahy, které život přináší. Věděl, že i když na sebe vždy vezme podobu bytostí, které na planetě, kterou navštíví jsou, přesto se bude svým jednáním i chováním odlišovat. Věděl také, že i když si na tuto odlišnost bude dávat pozor,

v nestřeženém okamžiku z něho vytryskne nebývalou silou. Počítal také s tím, že právě odlišnost a neobvyklost různých bytostí, ho vždy zaujme a nebude hledět na to, že jsou to bytosti i třeba ponižované a že se jim ostatní budou i posmívat. Byl připraven na to, že právě tyto bytosti bude ochraňovat a bude k nim přistupovat s láskou a pochopením. To se právě naučil na své rodné planetě, a protože byl hodně učenlivý, proto dostal jméno Rytíř života.

Také znal jedno velké moudro, které ho naplňovalo radostí, štěstím a smířlivostí.

Až ukončí svoji vesmírnou, nebeskou pouť, vrátí se na svou rodnou planetu Demovizárií a bude žít v nekonečnosti.

A tak začátek vesmírné cesty našeho přítele bude ve znamení zvídavosti, síly a odvahy.

Konec jeho cesty bude ve znamení moudra, poznání a pochopení.