Knížku je možno objednat na vlasta.seda@atlas.cz

Mám rád lidi.

Ale nejvíce postižené. Ne proto, že jsou o něco horší než ostatní. To si totiž mnoho lidí myslí. Postižení lidé jsou sice jinačí, ale jsou bohatí. Bohatí tím, že jsou opravdoví. Nedokážou ubližovat. Neublíží človíčkům, zvířátkům, broučkům, stromům, květinám, obloze, mráčkům, neublíží celé přírodě.

Dokážou pohladit druhého člověka, když je smutný. Často nemohou pohladit rukou, tak pohladí usměvavým pohledem, teplýma očima nebo zvukem.

Já můžu a hladím lidi. Ale oni to často nevidí. Myslí si, že když mám zdravé ruce, že je musím pohladit rukama. Myslí si, když umím mluvit, že je můžu pohladit slovem. Ale já jsem zjistil, že to často neumím. Chtěl bych někomu říci něco hezkého a nevím jak. Chvíli přemýšlím a často ten člověk odejde a nepočká. Tak jsem si uvědomil, že se mně více daří psát. Můžu přemýšlet a přemýšlet, nikdo na mě nespěchá, a já potom můžu napsat to, co cítím. Můžu napsat, že mám rád život. Můžu napsat, že nejsem nešťastný. Můžu napsat, že nemám rád faleš, nedůvěru v moje síly, že nemám rád závist a zlé lidi, hrubost a krutost, nenávist a posměch.

Mám rád přírodu a chci ji chránit. Také ji chci poznávat a milovat.

Chci být užitečný a žít jako ostatní lidé. Vím, že mám mnoho chyb, ale v tom nejsem sám. Vím, že jsem trochu jiný, ale to je dobře. Často pozoruji přírodu. Vždy mne více upoutá pokřivený strom a ne rovný. Jinačí motýl než jsou ti ostatní.

Prohlížím si čtyřlístek, jsem rád že ho najdu ve velkém množství trojlístků.

A tak, když se mi někdo směje, že jsem jinačí, vzpomenu si na bílou vránu, kterou jsem viděl s maminkou, na pokroucenou květinku, na měsíc v úplňku, který také není každý den a je mi hned dobře.

Mám hodně přátel. Já jsem jim také přítelem. Někde jsem četl, že ten, kdo ničí přátelství, ničí celý vesmír. A to je pravda. Přátelé, kteří nás vedou správnou cestou, ukazují nám čáru, kterou nesmíme překročit, bojí se o nás, podají pevnou ruku v tu chvíli, kdy je třeba, jsou opravdoví přátelé. Dokážou se kvůli nám i poprat, povzbudit a nedovolit, aby nás obklopilo zlo a bolest. Skrývají své dobro ve skořápce tajemství a hladí nás teplým pohledem.

Jsem člověk tím, co umím dávat a co chci dávat. Je toho hodně.

Jsem člověk tím, že chci pomáhat slabým a nemocným. Jsem něžný a citlivý. Umím naslouchat druhým, cítit s nimi a rozumět jim. Umím přijímat lásku a rozdávat ji. Umím pohladit po duši i po ruce. Jsem opravdový, vím co chci a potřebuji. Vážím si sám sebe a ostatních.

Jsem člověk tím, že si vážím člověka.